Ho sedmi větrů a pod Kojálem: pomístní jména a pověsti Senetářova

Každé pole, louka a kus lesa kolem Senetářova má svoje jméno. Na mapách většinou nejsou, předávala se ústně z generace na generaci. Sepsal je místní rodák Alois Zukal v knize Historie Senetářova a v nářeční podobě je eviduje i Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku Ústavu pro jazyk český. Ze jmen se dá vyčíst, čím se tu lidé živili (cihly z vepřovic, perleťové knoflíky, dřevěné uhlí), kde byly hranice a čeho se báli: na Kojále prý dodnes běhá Kojálovský, který za života přesazoval hraniční kameny.

RYCHLÉ ODKAZY 🗣️ Proč „Ho“ · ⚒️ Jména, která vyprávějí o práci · 👻 Jména s pověstí · 🌄 Jména s výhledem · 🌲 Les a německé stopy · ❓ Časté otázky

Buď zdráva rodná vesničko, stavěná předky pod Kojálem, jsi krásnější každým ránem.

— Alois Zukal, Vesnička Senetářov

Pomístní jména jsou nejstarší mapa krajiny. Než přišly katastrální mapy a GPS, lidé se domlouvali takhle: „Jdu kosit na bařinu“, „Sejdeme se ho kamenýho kříža“. Většina těch jmen dnes mizí spolu se staršími generacemi. V Senetářově, kde jsem vyrůstal, je naštěstí někdo stihl zapsat.

Proč se tu říká „Ho“

Kdo nezná zdejší nářečí, zarazí se hned u prvního jména: Ho tihelně, Ho kamenýho kříža, Ho Huberta. „Ho“ tu znamená „u“. Ho tihelně je tedy „u cihelny“, ho kamenýho kříža „u kamenného kříže“. Stejně tak „ó“ místo „ou“ (Za fabrikó, Na dlóhéch honech) nebo „tihla“ místo „cihla“. Je to obyčejná řeč Drahanské vrchoviny a v pomístních jménech se zachovala nejlíp.

Jména, která vyprávějí o práci

Půda na vrchovině nad krasem byla chudá a samotné zemědělství lidi neuživilo. Pomístní jména ukazují, čím si přivydělávali:

• V dolinách — pole nad Trávnickým rybníkem. Lidé tu kopali žlutou hlínu, dělali z ní ručně nepálené cihly zvané vepřovice a z nich si svépomocí stavěli domky. Později tu Bohumil Štelcl zřídil strojovou výrobu pálených cihel.
• Ho tihelně — u cihelny, kterou měl rolník Antonín Šebela asi 500 metrů za vsí směrem na Kotvrdovice. Cihly pálil ve vlastní peci a prodával po celém kraji. „Tihla“ je nářečně cihla.
• Za fabrikó — obecní pole za bývalou továrnou Alfonse Tománka na perleťové knoflíky. Zaměstnávala většinu dělníků ze Senetářova a okolí a měla první naftový motor v obci. Perleťářství dnes připomíná místní Muzeum tradičního bydlení a perleťářství.
• Ho mléna a sedmi větrů — vrch mezi Senetářovem a Kotvrdovicemi. Krajina je tu otevřená k severu a vítr sem fouká bez překážky až od Svitav, proto tu stál větrný mlýn.
• Kotliska — u Tří žlebů, kde se stékají 3 potoky. Podle Zukala se tu mělo kopat uhlí pro hutě v Jedovnicích. Jedovnická Hugonova huť patřila k železárnám Salmů, celou historii železa v kraji popisujeme v článku Železný kras.
• Ho třešinek — skalnatý vršek za domem č. 27, kde rostlo asi 5 třešní. Lidé se tu snažili lámat kámen na stavbu domů, ale nebyl kvalitní.

Jména s pověstí

• Kojál — vrch nad obcí (asi 600 m), na kterém se stýkaly hranice tří okresů a na jeho svazích pracovali lidé ze Senetářova, Kotvrdovic, Lipovce a Krásenska. Po všech těch vesnicích se vyprávělo o Kojálovském, který za života přesazoval hraniční kameny, aby si přilepšil o kus cizího pole. Za trest musí po smrti běhat po Kojále. Dnes na Kojále stojí 340 metrů vysoký stožár televizního vysílače, nejvyšší stavba na Moravě, takže ho poznáte zdaleka.
• Ho Antoníčka — pole a cesta u odbočky ze silnice Senetářov–Kotvrdovice na Lipovec. Stála tu dřevěná socha svatého Antonína a podle pověsti tu strašilo. Někteří lidé prý v těch místech viděli ohnivou bečku.
• Ho Huberta — úzká lesní cesta, která prudce klesá do údolí Rakovce. Na mohutném buku visí obrázek svatého Huberta. Vypráví se, že tu kněžna z Rájce zastřelila jelena.
• Jelení hora — kopec s hlubokou průrvou do údolí Rakovce. Prý se tu jelen zaklínil parohy do hustých křovin, nevyprostil se a zahynul.
• Lipový kopec — jižně od Tří žlebů, na vrcholu odnepaměti rostou lípy. Zukal připouští, že tu mohla být stará pohanská obětiště. Doložené to není, ale výhled stojí za to i bez pohanů.

Jména s výhledem

• Na člopkách — vrch asi 550 metrů východně od obce směrem ke Krásensku. Je odtud vidět celý Senetářov, Hostýnské vrchy i kostel na Hostýně a za jasného dne až Pálava.
• Lipový kopec — výhled do údolí Rakovce na rybníky Budkovan a Olšovec a na část Jedovnic.
• Na hraničkách — pole na hranici s Krásenskem. Na senetářovské straně bývala široká mez zarostlá křovím a stromy, která tvořila neprostupný pás. Dnes už tu není.

Les, louky a německé stopy

• Zanýbl — senetářovský les na kopci. Jméno vzniklo z německého Sonnenhübel, tedy kopec na výsluní. Němčina zanechala stopu i v názvu obce: ve 14. a 15. století se ves psala Senotarzow a uvádí se i německé Sonnendorf.
• Na příční hálii — dlouhá, rovná a široká lesní cesta na hranici Senetářovského a Ruprechtovského lesa. Ho chálópke stojí uprostřed na vyvýšeném místě malý domek, kde hajní a páni z Rájce odpočívali po honu.
• Bílá skála — kamenitá horka v Rakovci, místy z vápence, blízko zaniklé vesnice Bystřec.
• Maliná — vrch v senetářovských lukách (571 m). Na kamenité stráni rostlo hodně malin.
• Na bařině — bývalá podmáčená louka, které se podle rodu Jelínků, jemuž po generace patřil sousední dům, říkalo také Jelínečkova luka.
• Na vobecnině — obecní louky od Trávníků ke Třem žlebům. Obec je dělila na díly a prodávala „o senách a na otavách“.

Časté otázky

Co jsou pomístní jména? Lidová jména polí, luk, lesů, cest a kopců, která se používala v běžné řeči. Na úředních mapách často nejsou a předávala se ústně.

Co znamená „Ho“ v názvech jako Ho tihelně? V místním nářečí „u“. Ho tihelně znamená „u cihelny“.

Kde se dají pomístní jména Senetářova najít? V knize Aloise Zukala Historie Senetářova (1994, rozšířené vydání 1999) a v nářeční podobě ve Slovníku pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku Ústavu pro jazyk český AV ČR, který je volně dostupný online.

Co je Kojálovský? Postava z pověsti z vesnic kolem Kojálu. Za života přesazoval hraniční kameny a za trest musí po smrti běhat po Kojále.

Podobné příběhy z mojí rodné obce: Kostel sv. Josefa v Senetářově. Seriál Skryté příběhy Moravského krasu. Zdroje: Zukal, A.: Historie Senetářova (1994, rozšířené vydání ve spolupráci s Obcí Senetářov 1999), kapitola o místních názvech; Zukal, A.: Vesnička Senetářov (báseň, citována úvodní sloka); Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku, obec Senetářov, Ústav pro jazyk český AV ČR; Vysílač Kojál (Wikipedie); brožura DSO Moravský kras, profil obce Senetářov.