Zvířata Moravského krasu: netopýři, rys, sokol a 33 druhů, které nežijí nikde jinde

Z Moravského krasu bylo popsáno přes 100 druhů zvířat, které do té doby věda neznala — z toho 33 jeskynních. Žije tu 24 z 27 českých druhů netopýrů a jen vrápenců malých se v zimě 2016/2017 napočítalo 4 589. Motýlů tu bylo zjištěno 2 220 druhů, tedy dvě třetiny celé fauny republiky. V roce 2016 se do krasu vrátil rys a po skoro šedesáti letech tu znovu vyhnízdil sokol stěhovavý. Většinu z toho na výletě neuvidíte, ale pár věcí se potkat dá — a stojí za to vědět, po čem se dívat.

RYCHLÉ ODKAZY 🦇 Netopýři · 🕷 Život v jeskyni · 🦋 Motýli · 🦌 Velká zvířata · 🦅 Ptáci · 🐸 U vody · ❓ Časté otázky

Proč je tu takové bohatství

Moravský kras je oproti jiným krasovým územím u nás převážně lesní a podhorského rázu, se silným karpatským vlivem. Na malé ploše se tu potkává teplá step, chladné dno žlebu, vápencová skála, niva potoka a podzemí. Každé z těch prostředí má vlastní obyvatele.

O významu území mluví jedno číslo lépe než popis: odsud bylo popsáno více než 100 nových, vědě do té doby neznámých druhů z různých zoologických skupin.

Netopýři: 24 z 27 druhů

Tohle je hlavní živočišné bohatství krasu. Z 27 druhů netopýrů zaznamenaných v celé České republice jich tu bylo zjištěno 24. V jeskyních zimuje 18 druhů.

Nejpočetnější jsou netopýr velký, vrápenec malý a netopýr černý. První dva mohou v zimě tvořit až 90 % všech jedinců. Při monitoringu v zimě 2016/2017 bylo v jeskyních Moravského krasu napočítáno 4 589 vrápenců malých — a jejich počty rostou, mimo jiné díky změnám v zemědělském hospodaření a v péči o nelesní plochy.

Dvě věci, které o nich lidé obvykle nevědí

V jeskyních Moravského krasu nejsou letní kolonie netopýrů. Jeskyně tu slouží výhradně k zimní hibernaci. Samice s mláďaty tráví léto v lidských stavbách, často úplně mimo kras — velké kolonie jsou známy z kostela v Blansku a z kostela ve Křtinách. Proto se do soustavy Natura 2000 navrhují jako evropsky významné lokality i samotné budovy.

Na zimování sem přilétají netopýři ze širokého okolí a ze všech směrů. Moravský kras není jen domov místních zvířat, je to zimoviště pro celý region.

Z toho plyne, proč jsou některé jeskyně v zimě zavřené a proč se v nich v zimním období omezuje činnost. Probuzení z hibernace stojí netopýra tolik energie, že ho může stát život.

Život v jeskyni: tma, 8 °C a žádné roční období

V jeskyních je stabilně kolem 8 °C, vlhkost téměř 100 %, žádné světlo a málo potravy. Zelené rostliny tam nerostou. Kdo tam chce trvale žít, musí se přizpůsobit — a to je vidět: mizí zbarvení, zakrňují nebo úplně vymizí oči, prodlužují se končetiny a zlepšuje se čich a chuť.

Podle míry přizpůsobení se jeskynní zvířata dělí na tři skupiny:

• trogloxeni — dostanou se tam náhodou a po čase uhynou
• troglofilové — žijí uvnitř i venku, často u vchodů
• troglobionti — žijí jen v jeskyních, jsou dokonale přizpůsobení a rozmnožují se celý rok, protože roční období v podzemí neexistují

Z Moravského krasu bylo popsáno 33 druhů jeskynních živočichů nových pro vědu. Nejvíc jich je mezi chvostoskoky a roztoči.

Nejlepší příběh má ale drobný máloštětinatý červ Bythonomus absoloni. Je to endemit — nežije nikde jinde na světě — a popsán byl z Jalového koryta, tedy přímo ze dna propasti Macocha.

Ve vchodových částech jeskyní narazíte spíš na pavouky metu temnostní a metu jeskynní, kteří žijí stejně dobře ve starých sklepích. A překvapivě hluboko do jeskyní pronikají i motýli, kteří tam vlastně nemají co dělat: můra sklepní a píďalka jeskynní.

Motýli: dvě třetiny české fauny

Intenzivní průzkum posledních let zjistil v Moravském krasu 2 220 druhů motýlů, tedy 66 % fauny celé České republiky. Tím se kras stal jedním z nejlépe probádaných území u nás.

Nejvíc jich je na jihu. Na Hádech, na ploše menší než jeden kilometr čtvereční, jich bylo nalezeno přes 1 700, a asi dvacet z nich tady dosahuje nejsevernějšího bodu svého areálu — dál na sever už nežijí.

Co může běžný návštěvník potkat:

• jasoň dymnivkový — na světlinách nad údolím Říčky žijí dosud početné populace, kriticky ohrožený druh
• otakárek fenyklový a otakárek ovocný — oba v krasu nejsou ohrožení
• batolec duhový a batolec červený, bělopásek topolový a dvouřadý
• okáč kostřavový a okáč ovsový na stepích
• martináč hrušňový, náš největší motýl, byl zjištěn na Hádech

Smutnější polovina: modrásek černoskvrnný je na pokraji vymření, hnědásek osikový z území zmizel už začátkem 20. století a okáč skalní v 80. letech, i když se na začátku tisíciletí znovu objevil v rezervaci Údolí Říčky.

Velká zvířata

Běžní obyvatelé lesů jsou srnec, prase divoké, jezevec lesní, kuna skalní a veverka. Ze vzácnějších drobných savců tu žije plch velký a bělozubka bělobřichá.

Muflon sem byl introdukován v roce 1929 na majetku dnešního Školního lesního podniku Křtiny. Jeho přemnožení dělalo problémy na stepních lokalitách — sešlap, eroze, okus. Zajímavé je, že na rozdíl od jiných oblastí mufloni v krasu skoro neloupají kůru stromů.

Jelen evropský se vzácně objevuje v jižní části krasu.

Rys

V letech 1959–60 se rys ostrovid zdržoval v Pustém žlebu. Pak už jen ojediněle — v jednom roce došlo dokonce k upytlačení kojící samice. Naposledy se rys v Moravském krasu objevil na podzim roku 2016.

Šance, že ho na výletě uvidíte, je prakticky nulová. Ale je dobré vědět, že tudy prochází.

Ptáci: sokol se vrátil po 59 letech

Nejsilnější ornitologický příběh krasu.

Sokol stěhovavý hnízdil na zdejších skalních stěnách do roku 1957, pak vymizel. V letech 1993 až 2001 sem bylo v rámci reintrodukce vypuštěno 26 mladých jedinců a v roce 1992 ještě dva samci raroha velkého. Výsledek se dostavil až za další patnáct let: v roce 2016 sokol v severní části Moravského krasu úspěšně vyhnízdil a vyvedl tři mláďata.

Tohle je přímý důvod, proč je na některých skalách povolené lezení jen od 1. července do konce roku — víc v článku o horolezectví v krasu.

Další obyvatelé skal: výr velký, krkavec velký, rorýs obecný. V zimě se sem občas zatoulá zedníček skalní, drobný pták, který leze po kolmých stěnách.

Ve starých bučinách hnízdí holub doupňák a lejsek malý, v posledních desetiletích se v lesích usadil čáp černý a nejnověji sýc rousný. Z dravců tu běžně loví jestřáb lesní a krahujec obecný, v menším počtu včelojed lesní a ostříž lesní.

U vody

Podél potoků je typickým ptákem skorec vodní — černobílý, velikosti kosa, potápí se a chodí po dně. Ojediněle se objeví i ledňáček říční.

V potocích žijí ohrožené ryby vranka obecná a střevle potoční. Řídce se vyskytuje rak říční, kriticky ohrožený druh.

Z obojživelníků jsou nejběžnější ropucha obecná a skokan hnědý, na řadě míst mlok skvrnitý (po dešti ho v žlebech potkáte docela snadno), čolek obecný i horský, rosnička zelená a skokan štíhlý.

Z plazů ještěrka obecná, slepýš křehký a užovka obojková. V jižní části žije ještěrka zelená a vysazená ještěrka zední. Zmije obecná se objevuje jen zcela vzácně na okrajích CHKO — na běžné trase v krasu ji nepotkáte.

A ještě jedna, která překvapí: kudlanka nábožná je dnes na bezlesých lokalitách krasu běžná.

Časté otázky

Uvidím při prohlídce jeskyně netopýry? Na návštěvních trasách jen výjimečně. Netopýři vyhledávají klidné části jeskyní, kam se nechodí, a zimující jedince nesmí nikdo rušit. Když nějakého uvidíte, dívejte se a nefoťte s bleskem.

Je v Moravském krasu nebezpečné zvíře? Ne. Zmije se tu vyskytuje jen zcela vzácně na okrajích území. Prase divoké je běžné, ale vyhýbá se lidem — jen nechoďte mezi bachyni a selata.

Kdy mám největší šanci něco vidět? Brzy ráno a před setměním, mimo hlavní sezónu a mimo hlavní trasy. Mlok skvrnitý po vydatném dešti kdekoli ve vlhkých žlebech, motýli na stepních stráních v jižní části za slunečného dne v červnu.

Proč se některé jeskyně v zimě zavírají? Kvůli zimujícím netopýrům. Jeskyně mají uzávěry s vletovými otvory a v zimním období se v nich omezuje činnost i vše, co by měnilo mikroklima.

Co znamená, že byl druh popsán z Moravského krasu? Že první exemplář, podle kterého věda druh poprvé popsala a pojmenovala, pochází odsud. U 33 jeskynních druhů to znamená, že Moravský kras je jejich typová lokalita. Do světové zoologické literatury se tak dostal třeba i název Poecilophysis wankeli, odkazující na Jindřicha Wankla, otce moravské archeologie.

Zdroj: AOPK ČR, Rozbory předmětu ochrany CHKO Moravský kras (srpen 2017), kapitoly 2.6 a 3.8. Počty a poslední pozorování odpovídají roku 2017.